Dejte dětem napít

Tématem květnové konference Skutečně zdravé školy je Zdravý pitný režim v mateřských a základních školách. Nevybrali jsme téma náhodně, dostatek vhodných nápojů je pro dítě nesmírně důležitý  - jak pro udržení zdraví, tak pro optimální funkce mozku. Ve školách se pořád něco děje a proto žáci často zapomínají pít, i když mají žízeň. 

K rozhovoru jsme pozvali RNDr. Petra Fořta, CSc., jednoho z předních odborníků na výživu dětí.

Karolina Kallmünzerová: Petře, jsi mimo jiné autorem populární  knížky Aby dětem chutnalo, ve které  nechybí obsáhlá kapitola věnovaná pitnému režimu dětí. Těch nejmenších, ale také předškoláků a školáků. Kolik tekutin by mělo dítě vypít?

Principy jsou klíčové – teorie (odborný přístup) je složitá, ale především nikdo ji v běžném životě nedodržuje, protože o ní většinou ani neví. Prostě mám žízeň, tak se napiju. Jenomže v případě dětí a seniorů je to problém, daný u dítěte neznalostí, u seniora sníženým pocitem žízně. 

Tak kolik? Tolik, kolik jich organismus ztratí za 24 hodin. Principiálně je nutné dosáhnout vyrovnané bilance. V případě příjmu tekutin neplatí, co v případě příjmu celkové energie, kdy mohu dva dny hladovět a neublíží mi to. Příjem tekutin je každodenní nutnost!

Kolik tekutin, to závisí na životním stylu (sport), teplotě okolí včetně typu bydlení (v zimě centrální topení, např.), typu oblečení, typu pocení (ano i to se liší), nemoc a jaká, na tom co a kolik čeho to dítě jí (viz tekutiny, obsažené v potravinách a pokrmech – příklad – ovoce, zeleninový salát, polévka kontra knedlíky a těstoviny s omáčkou nebo hambáč nebo hranolky s kečupem….

Řešení odborné? Především je nutné zohlednit věk dítěte.

Jak se stanovuje (opravdu jen teoreticky a odhadem) příjem tekutin?

1. Na každých 1000 kcal (4100 kJ) - 1 litr vody

V praxi je to postup nepoužitelný, protože nevíte, kolik kcal dítě snědlo. 

2. Doporučený příjem tekutin pro dítě o hmotnosti 20 kg je 1500 ml

Když dítě překročí hmotnost20 kg, tak se připočítá 20 ml tekutiny na každý další 1 kg, takže např.  40kg dítě by mělo vypít 1900 ml (až 2 litry).   Něco takového je v drtivé většině případů nereálné a hlavně – není to většinou nutné. Organismus je vybaven regulačními mechanismy. Problém nastává když dojde k dlouhodobému deficitu většímu než 20 % optimálního příjmu. Nyní uvedu příklad zavádějícího doporučení na internetu:

Kolik vody za den na 1 kg hmotnosti:

• kojenec 130-150ml   batole 115-135ml    4-leté dítě 110ml
• školák do 10 let 75-100ml   školák nad 10let 40ml  a dospělý 22ml

Příklad: 4leté dítě vážící 16kg by mělo vypít 16 x 110 ml = 1,76l

NEBO:

• od 1 měsíce do váhy 10 kg: 200 ml + 100 ml/kg
• od váhy 10 kg do váhy 20 kg: 500 ml + 50 ml/kg
• nad 20 kg hmotnosti dítěte: 1000 ml + 20 ml/kg

Klíčový problém je v tom, že (ZDE cituji následující „připomenutí“): jde o veškerou vodu, kterou organismus přijme pitím a obsaženou v potravinách, takže když konzumujeme potraviny, bohaté na obsah vody jako je ovoce, zelenina a podobně, není potřeba nápojů tak velká (konec citace).

Karolina: Lze se setkat i se škodlivým nadbytkem vody?

Ano. Říká se tomu převodnění, odborně hyperhydratace. To nastane, když (kdokoliv, tedy nejenom dítě (u kterého je to kromě toho velmi málo pravděpodobné) v relativně krátké době vypije víc než 2 litry vody (minerálky, piva) a možná také limonády. V extrémním případě hrozí „otrava vodou“ a může dojít ke svalovým křečím nebo k otoku mozku. Je to v běžném životě naštěstí jen teorie, ale ve sportu se takové případy stávají! Proto se používají tzv. sportovní nápoje.

Karolina: Co dětem hrozí při nedostatku tekutin?

Dehydratace je nepřirozený úbytek vody v organismu. Klesá přeměna látek a klesá prokrvení orgánů, největší riziko se týká mozku. Děti jsou k dehydrataci mnohem náchylnější než dospělí. Nyní dvě hlavní příčiny:

Nedostatečný příjem tekutin je důsledkem zvýšených ztrát, k nimž dojde když:

• opakované zvracení
• opakovaný průjem
• nadměrné močení (např. při diabetu a onemocněních ledvin)
• nadměrné pocení a odpařování (horečka nebo pobyt v horku)
• kombinace obojího nebo všeho

Příznaky a stupně dehydratace

• lehká dehydratace: 5–10 % ztráty tělesné hmotnosti: dítě je bledé, někdy unavené nebo naopak předrážděné, uplakané, má normální nebo zvýšený pulz, močí. Kojenec nemá vpadlou velkou fontanelu.
• středně těžká dehydratace: 10–15 % ztráty tělesné hmotnosti: dítě je unavené, spavé, na podněty reaguje pomaleji, má oschlé sliznice, neprodukuje slzy, pulz má zrychlený, dýchá rychleji, močí málo.
• těžká dehydratace: 15 % a více ztráty tělesné hmotnosti: dítě je velmi spavé, bledé, má oschlé rty, halonované oči, rychlý, někdy nepravidelný pulz, dýchání může být různé podle stavu vědomí. Nemočí.

To, co je absolutně nejdůležitější z praktického pohledu je „jak na to“. Rodiče, kteří dají dítě do jeslí nebo do školky, musí iniciativně vyžadovat informace o příjmu tekutin od personálu, při vyzvednutí dítěte ze zařízení je nutné mít připravený vhodný nápoj a rovnou ho dítěti nabídnout (často až vnutit).

Školákovi musí rodiče osobně důrazně ale v klidu vysvětlit nutnost pití, nenechávat to v případě větších dětí na tom, co si kde koupí samy, dítě musí jít do školy s nápojem vhodného typu ve správné láhvi, atd. Doma musí být k dispozici další vhodný nápoj o předem daném objemu ke kontrole kolik toho dítě vypilo….je to náročné, ta výchova dítěte, že? A hlavně – chce to naprostou vzájemnou důvěru.

Jaké tekutiny jsou nejvhodnější a čemu se naopak vyhnout?

Karolina: Pojďme okomentovat desítky let přetrvávající pestrou nabídku tzv. pitného režimu v mateřských a základních školách: mléko, kávoviny, čaje, šťávy a voda. Dnes také smoothies, freshe nebo třeba mošty.

Dobře, až na to, že souhrnně se jedná o tekutiny, z nich řada neslouží jako základní zdroj – vysvětlení: základem pitného režimu je čistá voda, jinými slovy žádná tekutina, obsahující cokoliv jiného než trochu minerálních látek, snad ještě trochu kysličníku uhličitého a dejme tomu také aroma přírodního původu, dodaného díky přídavku extraktu  nějaké byliny či ovoce aniž by obsahovalo energii. Všechno ostatní, co je tekuté, ale obsahuje živiny, jsou v podstatě „tekutá výživa“ – viz pro kojence mateřské mléko (to je natolik „vodnaté“, že plně kojený kojenec nemusí pít nic jiného, žádnou vodu, čaj…

Jedinou výjimkou jsou neslazené „čaje“ – na rozdíl od „aromatizované“ pitné vody. Proč? Protože všechny čaje jsou v podstatě „bylinkové“ a jsou-li v přírodní podobě, tedy jen různým způsobem vyluhované ve vodě, bez čehokoliv přidaného (dobře, s výjimkou trochy citronové šťávy) je to stále jakási specifická varianta pitné vody, přestože mohou obsahovat řadu účinných látek (vč. kofeinu a teinu apod.). Pro děti je ideální např. čaj Roiboos, čaje s ovocného listí jsou-li bio, jen občas velmi slabý velmi kvalitní černý a zelený čaj (jen nepatrně ochucený a oslazený) – to lze považovat za přijatelnou náhradu obyčejné pitné vody. Proč, ještě vysvětlím. 

Tudíž jakákoliv tekutina, obsahující energii (a obecně živiny), případně mnohé stimulující látky, to je „tekutá výživa“. Nicméně obsahuje také hodně vody, a to znamená, že snižuje potřebu pití čisté vody! Jestliže dítě konzumuje významné množství takové tekuté výživy, logicky nepotřebuje dostatečně pít čistou vodu ale stejně tak nepotřebuje tolik „pevné“ stravy! Takže to se týká mléka, kávovin s mlékem, kakaa i tekuté čokolády, smoothie a fresh-ů nebo moštů, ba dokonce také naprosto vynikajícího nápoje, kterým je kombucha! V jejím případě doporučuji dávat pozor na to, kolik obsahují přidaného cukru a jakého.

POZOR – v případě, že budete hradit příjem vody pouze tekutinami, obsahujícími živiny, typu jak jsem už uvedl, zajímavé je, že teoreticky jste dodali dostatek vody, přesto dítě bude mít žízeň! A také mu přetěžujete ledviny a ohrožujete střevní biom!

Ke slazení nápojů (nejenom pro děti) je naprosto nevhodná fruktóza!

Karolina: Čaje jsou ve školkách první nápoj, který je k dispozici od časných ranních hodin. Můžeš dát nejzákladnější doporučení pro pití čajů?

Žádný vylouhovaný odpadkový černý čaj – ale Roiboos, ideálně bio, nebo vyzkoušet některý z prověřených tzv. dětských čajů. Jen nepodlehnout tlaku producentů, nabízejících svoje výrobky „s úplatkem“. Dobře, ten čaj ale jen minimálně slazený, pokud je nutné.

Ideální je dětem ve školce po ránu připravit čistou = jednoduše filtrovanou vodu, do toho pár kapek citronové šťávy a pár kapek opravdu kvalitní koncentrované bio ovocné šťávy, byť oslazené cukrem? Jen lehce, aby to mělo malinkou příchuť a malinko ovoce, že? 

Co ale určitě ne? Do kohoutkové vody naházený neomytý neloupaný krájený konvenční, rozuměj „chemicky impregnovaný“ - citrón! To je malér na světě!

Karolina: K dopolední či odpolední svačince je zvykem nabízet dětem kávovinové nápoje …

Než jsme si začali povídat, tak jsme probírali přesně o tomhle – a já jsem se trochu rozčílil, protože nejde o nic jiného než o důsledek tlaku neseriózních producentů náhražek pravé kávy. Ale současně jde o přetrvávání desítky let starého, okolnostmi vynuceného zvyku, totiž o to, že pít stále jen čerstvé mléko je nuda, tak aby byla (chuťová změna), tak se vymyslela „cikorka a pražený ječmen nebo žito = a vznikla „žitovka“ – žito bylo tehdy hlavní obilovinou v českých zemích. A teď už je to vzpomínka, ale uměle oživovaná, prostě aby byla změna. Tohle je absurdita dávat dětem jako nápoj! V dnešní době je to doslova výsměch principům zdravé výživy. Podobně jako je zcela kontraproduktivní sladit si takový nápoj agávovým sirupem.

Karolina: Šťávy mají také různou podobu od 100% koncentrátů pouze z ovoce po levné, aromatizované a obarvené sirupy s přidaným cukrem.

No jasně, co na to říct? Snad jen to, že údaj 100% ovoce neznamená, že produkt obsahuje jen to ovoce!

Karolina: Jaká jsou Tvoje doporučení k pití kohoutkové vody?

Tak tohle je otázka, která znamená otevřít mimořádně náročnou problematiku kvality pitné vody, analyzovat „bitvu“ vodáren se stáčírnami minerálek nebo také pramenité vody různé kvality a plničkami obyčejné pitné vody. Reklama na pitnou vodu, pramenité vody, limonády a různé druhy minerálek v plastu byla před už 20ti lety tak úspěšná, že slaví úspěchy dodnes, a to navzdory varováním a poplašným zprávám o mikroplastech, BPA, porušování podmínek skladování, atd.

Moje doporučení? Prověřte si kvalitu vody ve vašem bydlišti, ale také stav vodovodního potrubí včetně rozvodů vody ve vašem domě! Voda na výstupu z vodárny může být super, ale to, co vám teče doma z kohoutku už je věc druhá. V každém případě investujte přinejmenším do základní domácí filtrace, není to drahé a je to dost účinné.

Abych nezapomněl – udržujte v čistotě kohoutek a jeho výpust a nepijte vodu, kterou pustíte z kohoutku po otočení na „teplou“ vodu! 

Karolina Kallmünzerová: Děkuji za rozhovor!

RNDr. Petr Fořt, CSc., absolvent Přírodovědecké fakulty UK v Praze, 20 let fyziolog, biochemik a poradce pro výživu vrcholových sportovců. Po ukončení tohoto povolání řadu let privátní poradce profesionálních sportovců. Autor mnoha receptur produktů sportovní výživy a doplňků stravy postupně pro několik producentů.  Autor 23 vědecko-populárních publikací o výživě, posledními jsou „Nevíte co jíte" (Albatros-BizBooks) a „K čemu jsou diety" (Ikar-Euromedia). Dlouholetý popularizátor racionální výživy v pořadu ČT „Pod pokličkou". Lektor kurzů poradců pro výživu, nárazově externí lektor výživy na několika VŠ.  Autor systému tzv. personalizované výživy (Komplexní Nutriční typologie = KNT). V letech 2011-2020 supervizor a biochemik jedné z celostátně působících poradenských firem pro výživu. V rámci této činnosti provedl on-line analýzy anamnéz a biochemických vyšetření více než 10 tisíc klientů. Aktuálně privátní konzultant pro výživu.