Tichá reklama na misku s ovocem

Stačí jen pozorovat. Položte v dnešní době misku s ovocem na stolek uprostřed třídy s 26 dětmi. Reakce dětí, v době obchoďáků plných ovoce a zeleniny v každém ročním období, je spíše vlažná až minimální. Zájem nevzbudilo ani zacinkání zvonečku s novým sloganem „Až zvoneček zacinká, je tu ovocná svačinka.“. Motivací je dělat „jakože nic“. A tak si nenápadně beru misku s ovocem, každý den a dva malé tácky. Sednu si k dětskému stolku a začnu pomalu a potichu krájet. Jablíčka na měsíčky, banány na kolečka, hruštičky na kostičky, broskvičky na trojúhelníčky, z vína otrhávám hrozen po hroznu a vše pokládám na tácky.

Přichází první zájemce a jen se dívá. Na otázku „Co to děláš?“, odpovím „Krájím.“. A ticho. Za chvilku za sebou slyším „Hele, paní učitelka něco krájí.“. A přichází další zájemce. Tvar a vůně nakrájeného ovoce jsou odlišné a ochutnávka může začít. Den po dni se počet zájemců o zdravou ovocnou svačinku zvyšuje a koncem týdne už děti od brzkého rána zjišťují „Kdy už to bude?“. Ve finále už celá třída stojí, pozoruje a napnutě očekává položení posledního kousku šťavnatého ovoce a po zazvonění zvonečku který oznamuje ovocnou svačinku (není komu oznamovat, když všichni už čekají u stolu), začíná ”bitva” o ovocné kousky.

I když kultura stolování u předškoláků je pro dnešek ta tam, nemohu se zbavit hřejivého pocitu, že každý vybojovaný kousek, který zmizel v bříšku našich úžasných dětí, splnil svůj úkol. Úsměv na rtech našich dětí.

Ach jak málo stačí k radosti učitele, ale i zdravé spokojenosti dětí. Pro radost a zdraví našich dětí děláme všichni maximum, a v tomto případě zafungovala tzv. „tichá reklama“.