Svatý Martin

Svatý Martin přijel ke školce o dva dny dříve než jak napovídá kalendář, děti se na jeho příjezd ale dobře připravily.

Den před slavností jsme se s dětmi vrátili z lesa o něco dříve a ještě před obědem si sedli ke stolu, abychom společně připravili svatomartinské rohlíčky, lidově zvané vandrovníky. Už ráno v kroužku jsme si pověděli o jejich původu a historii, přečetly jsme si legendu o svatém Martinovi a zazpívali písničku o tom, jak "Martin jede na koni, podkůvky mu zazvoní...hop hej na koni, podkůvky mu zazvoní...". Tu děti zpívaly už skoro celý týden, takže její slova dobře znaly.

Z předem připraveného těsta si děti (svojí vlastní technikou) vyrobily něco jako trojúhelník, který naplnily tvarohem, mákem nebo povidly a zamotaly ho do osobitých tvarů svátečních rohlíčků. Ty se potom odnesly na plechách do kuchyně k upečení, aby stačily vychladnout do odpolední svačiny. Nejpovedenější kousky se daly stranou a druhý den s nimi děti zašly tradičně pohostit zaměstnance Autocampu Sedmihorky a Střediska ekologické výchovy Český ráj.

Odpoledne po skončení programu, se u školky sešli i rodiče školkových dětí, zapálily si svíčky v předem připravených lucernčkách a vypravili jsme se po stopách sv. Martina jehož přítomnost děti odhalily již během dopoledne, protože při svém průjezdu zanechával za sebou stopy podkov a sem tam koňskou žíni zapletenou do větviček keřů podél cesty. Stopy nás dovedly až na louku, kde se celá skupina zastavila, zazpívala do šera svatomartinskou písničku... a pak se to stalo. Na kraji již temného lesa se začala rýsovat postava jezdce na bílém koni, která se téměř neslyšně pomalu přibližovala. Z větší blízkosti již bylo možné rozeznat brnění, helmici a dlouhý nachový plášť. Nikdo ani nedutal, jen světýlka svíček se mihotala do šera večera. Kůň s tajemným jezdcem udělal volným krokem několik otoček a opět zmizel v lese. Až pak jsme si všimli, že pro nás zanechal něco v trávě.