Reportáž z návštěvy školní jídelny

Děti si to užily, vyvstaly i otázky, jejichž odpověďmi byly některé děti až šokovány. Například, že paní vedoucí musí vstávat každý den ve 4 hodiny ráno, nebo že jen 6 kuchařek vaří každý den cca 400 jídel. Překvapivé bylo i jak pracné je připravit všechnu tu čerstvou zeleninu a kolik péče a úsilí jí paní kuchařky dávají. Co děti velmi zaujalo, bylo setkání se s výtahem, u kterého si mohli společně všichni jednohlasně zakřičet z bezpečnostního hlediska "výtah". Mrzí mě, že jsem to nenatočila .

Co nás čekalo doma? Rozhovor mezi Natali (3.O) a její sestrou Terezou:

Natali: „Snědla jsi dnes celý oběd?"

Tereza: „Proč? Skoro celý..."

Natali (důrazně): „Co jsi tam nechala?!"

Tereza (nechápavě): „Proč Tě to zajímá?!

Brokolici trochu..."

Natali: „Ještě že ne mrkev, tu jsem krájela já, příště to sněz celé! Já už skoro nemohla, přesto jsem to dojedla!"

Jsem přesvědčena, že tato návštěva v dětech hodně zanechala a navázala úzký vztah mezi dětmi a našimi kuchařkami! Ráda bych tímto moc poděkovala paní učitelce Marii Jedličkové, paní vedoucí školní jídelny Andree Mifkové a všem našim kuchařkám. Všichni pomohli splnit jeden z cílů a snů kruhu stravování.

Z mého pohledu je tato akce následováníhodná!

Děkuji!

Markéta Janoutová (maminka, fotografka, člen Kruhu stravování)