Proč nemáme zbytky
Za dobu, kdy postupnými kroky měníme zajeté koleje v pohledu na školní stravování se na naší mateřské škole minimalizovali zbytky jídla – všechny naše děti jsou samoobslužné, tzn, že mají možnost si jídlo sami chystat, včetně oběda. Platí pravidlo: co si dám na talíř, to sním a mohu si vybrat jednu věc, kterou si na talíř nedám, tím pádem de facto nemáme zbytky.
Do naší MŠ dochází i romská etnika, která má specifická pravidla při vaření a způsobu stravování.
V rámci Rodičovského klubíku a dílen s workshopy se nám podařilo překonat jejich nedůvěru k jídlu připravovaném v naší jídelně a vlastní zkušeností mají možnost vidět, z čeho se např. pomazánky vyrábějí, a že i divoké kombinace, např. fazolová pomazánka s rybičkami, či pomazánka z červené řepy, je velmi chutná. U dětí se zvýšil pocit odpovědnosti za své jednání, zlepšila se úroveň sebeobsluhy a kultury stolování.
V rámci upevňování společenského chování je u nás dovoleno povídání při jídle. Snažíme se dětem nastavit, že jídlo je událost, při které se všichni sejdeme, v klidu jíme a sdělujeme si své zážitky nebo plány.
V rámci kultury stolování se paní učitelky stravují u jednoho stolu s dětmi. Má to dva aspekty. Jeden čistě praktický, je po ruce, když menší, či méně obratné děti, potřebují pomoc, druhý je výchovný: děti zrcadlí naše jednání a chování, proto jsou učitelky přirozeným vzorem u stolování a přípravě jídla na talíř, či tácek při svačinkách. Taktéž pitný režim provádějí současně s dětmi, ze stejných důvodů. Děti pro stolování používají prostírání, na stole mají vázičky se sezonní výzdobou, kterou si samozřejmě samy tvoří, na stole mají k dispozici stojánek s ubrousky. Pokud se stane nehoda na stole: rozlitý čaj apod., vedeme děti k samostatnému úklidu. Samozřejmě není tento úklid dokonalý, toto zajistí po našem odchodu ze třídy paní uklízečka.
Touto filosofií sledujeme též zklidnění dětí, které jsou dospělými vtaženy do hektičnosti dnešní společnosti. Děti mají tolik času, kolik na jídlo potřebují, když je to půl hodina, má ji mít.
