Příběh jednoho chleba

Ve Hvězdách rádi zahradničíme a snažíme se o soběstačnost a udržitelný rozvoj. Svoje obilí si pěstujeme už dva roky, avšak myšlenka udělat z něj poctivý kváskový chleba nás napadla až letos. Příběh tohoto pecnu začal již na konci října loňského roku (2019), kdy jsme naše žito vyseli na připravené políčko. Požehnali jsme mu a další měsíce sledovali, jak roste. Během této doby potřebovalo pouze dostatek slunce a vláhy, a tak čas na naši pracovní účast nadešel až při žních v srpnu tohoto roku, kdy jsme žito pokosili. V září pak následovalo mlácení  a prosévání zrníček a jejich následné přebírání: ty nejlepší jsme ponechali na další setbu, zatímco zbytek se vydal "do mlýna". Nejstarší děti z naší školky se vypravily do archeologického skanzenu v Liboci, kde si vyzkoušeli tradiční mletí na kamenném mlýnu. Zjistily, že to není žádná legrace, získat jemnou mouku! Třikrát přemletý materiál jsme ve školce ještě několikrát mleli v ručních mlýncích a následně prosáli přes síto, díky čemuž jsme konečně dostali vytouženou žitnou mouku té správné konzistence - a mohlo se péct. Z domova přinesený kvásek jsme smíchali s naší moukou, osolili a nechali pěkně v teple u kamen odpočívat celý den. Odměřování bylo tak nějak "od oka" a pečení pěkně v kamnech v pekáčku. Chléb jsme krájeli ještě teplý, každý dostal kousek. Tento "příběh chleba" však jeho snězením nekončí - nekončí vlastně nikdy. Na přelomu října a listopadu jsme opět požehnali políčku, zasili a celý ten krásný koloběh nám začal nanovo.

Co se u toho děti naučily? V naší školce chceme, aby vzdělávání bylo opravdu všemi smysly a prožitkem. Vše se dokola opakuje, a právě toto opakování je v předškolním věku základem učení. Takže když řekneme, že se děti naučily znát druhy obilí, tak víme, že to tam někde je, ale předškolní dítě vám ty druhy ještě nevyjmenuje “jako když bičem mrská” - ale za to vám při společné recitaci odříká celou báseň Františka Hrubína “Kuřátko a obilí.” Žito, pšenice, ječmen, oves, kukuřice, proso… Děti zažily setí, růst, sdílely s námi naše obavy o klasy v čase letních bouřek. Některé děti se vrátily z prázdnin, aby mohly prožít žně. Žádná učebnice ani aplikace nemůže zprostředkovat to, jak voní obilí. Osahaly si cep a zakusily nadšení při mlácení za zpěvu tradičních říkanek. A tu dřinu při prosévání a mletí! A nakonec tu vůni a chuť ohněm upečeného chleba.

Je velké požehnání zažívat to zas a znova! Jsme moc rádi, že se o to můžeme podělit s dětmi a koloběh nebude zapomenut.

Před jídlem si proto říkáme:

Země nám to darovala,
slunce nám to uzrálo,
milá země, milé slunce,
děkují ti naše srdce.