Poznávací výlet za koníky
Plni očekávání vyrazili Křemílci společně s Rákosníčky na poznávací výlet.
Potom co jsme vystoupili z autobusu, se před námi objevily písčité výběhy oplocené dřevěnými zábranami. Tak trochu nesměle se děti rozhlížely po areálu tamní jízdárny a hledaly první čtyřnohé zvíře. Nikde ho však neviděly. Naštěstí nás už vítali pracovníci jízdárny a s úsměvem na tvářích nás zvali do vnitřních prostor, kde si děti odložily batůžky a posilnily se malým občerstvením. Po chvíli si obě třídy Křemílka i Rákosníčka převzal pan Dudek a začal vyprávět dojemné příběhy o tom, jak jízdárně někteří lidé nepřejí, ale také o dětech, které se pomocí hippoterapie u nich léčily. To už jsme však byli zase venku a před námi se objevila „Andělka Zuzanka“, která byla vytvořena na památku jedné holčičky, která se na jízdárně léčila. Bohužel už se na nás dívala z nebíčka.
Děti se také proběhly v přírodním labyrintu a nám se ulevilo, když se po chvíli všechny zase vrátily. O kousek dále jsme si prohlédli domácí zvířectvo, jako např. ovečky, kozy, králíky, slepice, lamy a další.
Po prohlídce zvířátek nás již pan Dudek zval do vodního světa, odkud se mimo zurčení malého vodopádu ozývaly podivné zvuky, které jak jsme později zjistili, vydávaly malé žabičky z jezírka. Opravdu to byl příjemný pocit a mohli bychom tam zůstat a poslouchat ten žabí koncert ještě déle, kdyby nás nezlákal další rozlehlý areál opodál. Ten znázorňoval různé kontinenty, jako je Austrálie, Asie, Amerika…i s původními obyvateli Indiány. Nebo třeba kamenné (hmatové) ostrůvky, po kterých se běhá jen tak naboso. Nožky jsou jako po masáži a tělo se cítí pěkně uvolněně.
Pak se ještě kouknout do pyramidy, kde rády pobývají autistické děti a hurá na můstek, pod nímž se rozprostřelo jezero s lekníny. Když se na hladině objevily první kapky deště, nastal čas na jízdu na koních a ponících v krytém areálu.
Po skupinách se děti s p. učitelkami vydávaly na svou pro mnohé první jízdu na koni. Prvotní strach mísící se s rozpaky, se na koňském hřbetu proměnil v pocit bezpečí a jistoty. Děti se změnily v malé kovboje a kovbojky, na tvářích se jim objevil spokojený úsměv a s radostí mávaly ostatním.
Na závěr nás čekal ještě jeden úkol, a to krmení zvířátek. Dostali jsme pokyny, jak máme zvířátka krmit a kbelík s granulemi. Po splnění úkolu se děti plny zážitků vydaly na cestu zpět k domovu.
Příroda sama o sobě dokáže léčit a my jsme rádi, že ji máme a můžeme ji využívat. Kéž bychom ji dokázali také chránit tak, jak si to zaslouží. Tak ádiééé a na brzkou shledanou.
