Povidlový příběh

Koncem srpna jsme s dětmi navštívili sad na Machové, kousek od místa, kde pravidelně jezdíme na hipoterapii. Dostali jsme přidělenou řadu na samosběr a těšíc se na švestkové knedlíky, začali sbírat. Jen strejda, kterého jsme přibrali také, viděl v každé švestce kapku pálenky a v každém nasbíraném kyblíku "štamprličku", ale i tak pilně sbíral s námi. Nasbírali jsme za dvě hodiny 54 kg. Po návratu jsme opět společně s dětmi švestku za švestkou zbavovali pecek. Následující den si výsledek našeho společného snažení převzaly paní kuchařky. Z velké části uvařily povidla a zbývající trnky usušily a uvařily kompot. Již teď se všichni těšíme na skvělé kynuté knedlíky a koláče. Povidly můžeme ochucovat i bílý jogurt. Světe div se! Děti se ho naučily jíst! Těší se i strejda, přestože prohlásil, že by věděl o lepším způsobu jak s nasbíranými švestkami naložit a prý by je nebylo ani třeba vypeckovávat.

K celé akci nás popostrčila paní Karolína. V červnu jsme obhajovali bronzový certifikát a v rámci analýzy skladu potravin nám byly vytknuty průmyslová povidla nevalného složení. Zastyděli jsme se a řekli si, že přece ve Zlíně, kousek od Vizovic, kraji trnek, nebudeme nakupovat takový prevít. Podařilo se a máme radost. A pokud se urodí, započala další stacíková tradice.