Od zrna k chlebu ve 4. třídě

Současní čtvrťáci si už na začátku třetí třídy vyprávěli o tom, co všechno je potřeba udělat k tomu, abychom si mohli pochutnat na krajíci dobrého chleba. Teoretické znalosti si pak ověřili při přípravě políčka v Obořici u Nasavrk. Děti si vyzkoušely, jak odstraňovat drny, rýt pomocí rýčů i jak používat pluh. Poté pečlivě čistily pole od plevele, kamení či kořenů. Uhrabaly ho a slavnostně s Průpovědí rozsévače zasely obilí. Pole ještě náležitě uválcovaly a popřály mu hodně zdaru a dobré počasí.

To nám skutečně přálo, a tak jsme se v srpnu mohli s dětmi i rodiči sejít na žních. Kosy a srpy nezahálely a brzy už bylo obilí svázané ve snopech, které jsme uložili do stodoly.

V září jsme se vrátili a začala práce s cepy. V rytmu různých popěvků jsme zjistili, kolik síly a houževnatosti je třeba k tomu, aby se zrno oddělilo od plev. Získané obilíčko jsme si odnesli do školy, kde nás čekalo ještě dočištění a mletí na různých typech mlýnků. Při mletí se vystřídaly všechny děti a trvalo nám téměř půl roku, než jsme všechno obilí semleli na krásnou celozrnnou mouku.

V květnu jsme se vypravili do Lozic, kde na nás čekali manželé Lechnýřovi, abychom si pod jejich vedením upekli náš vlastní chleba. Naučili jsme se, co se dává do těsta a jak dlouho těsto kyne. Ve venkovní peci jsme rozdělali oheň, aby se pec rozpálila na potřebnou teplotu. Také jsme došli pro dřevo, abychom nahradili to, které jsme spotřebovali. Poté už byl čas dát těsto do ošatek, nechat ho ještě chvíli vykynout a slavnostně ho vložit do pece. Každý bochníček byl požehnán znamením kříže. Upečený chleba si děti podávaly z ruky do ruky, až všech 22 bochníků spočinulo na dřevěném stole. S poděkováním a společnou průpovědí jsme slavnostně zakrojili boží dárek. A byl opravdu výborný! S dětmi jsme se shodli, že to je ten nejlepší chleba, jaký jsme kdy jedli!

Každé z dětí si pak ve vlastnoručně vyšitém plátěném ubrousku odnášelo půl bochníčku chleba domů ke společnému rodinnému stolu. Děti přímo zářily pýchou – a právem! Druhý den jsme ještě obešli školu a každé třídě jsme věnovali po bochníčku. Jejich poděkování a chvála nás zahřály u srdce.

Myslím, že se děti během celého procesu naučily něco velmi důležitého – vážit si poctivé práce a mít úctu k darům, zdánlivě obyčejným, kterých se nám každý den dostává. Děkuji, že jsem u toho s dětmi mohla být.

Silvie Pospíšilová, třídní učitelka 4. třídy