Návštěva kozí farmy v Lozicích u Luže

V úterý 26. června jsme se v Lesokruhu sešli na naše poměry opravdu brzy, ještě před osmou hodinou. Nalodili jsme se do velkého autobusu a přejeli do Žďáru nad Orlicí, kde k nám nastoupili děti a učitelky s panem kuchařem ze spřátelené školy a školky. Naše cesta vedla do Lozic u Luže, kde nás na krásném statku přivítali majitelé kozí farmy. Po svačině jsme se rozdělili na dvě skupiny, ta naše šla nejdříve vyrábět sýr. Posadili jsme se ke stolům, na kterých nás ležela indukční varná deska, a začali jsme malým testem. Paní domu dětem rozdala plastová zvířátka a děti měly správně určit, který z nich krmí či nekrmí svá mláďátka mlékem. Většina dětí měla savce (například i jelena nebo koně), ale našla se i slepice či kachna. Pak jsme dostali hrnec s mlékem a vařečku a střídali jsme se v míchání mléka pěkně po dně. Když teplota dosáhla 90 °C, vlili jsme do mléka ocet. Mléko se okamžitě srazilo. Paní sýrařka obešla všechny s cedníkem a vzniklý sýr přecedila přes plátno. Nechali jsme ho vykapat a šli se zatím podívat do sýrárny, kde jsme si zkusili „jako“ utlouct máslo buď ve dřevěné máselnici, nebo zatočit klikou máselnice kovové. Sýr už byl hotový, lehce jsme si ho přisolili a ochutnali, byla to velká dobrota (druhý den jsme ho měli k obědu na zeleninovém kuskusu). Zde recept: litr mléka nechte zahřát na 90 °C, přidejte 1 dcl octa a po sražení přeceďte přes jemné sítko nebo látku - riccota je tu :)

Vystřídali jsme se s druhou skupinou a zamířili na seznámení se se s kůzlátky. Dozvěděli jsme se, že na statku chovají kozy křížené s kozami núbijskými, které mají dlouhá ušiska, jimiž si zakrývají oči v pouštních bouřích, a že protože se kůzlata narodila ve velkých mrazech, mají některá uši omrzlé. Na kráse jim to ovšem nikterak neubírá :) Když děti nakrmily kozičky zelenými listy, které natrhaly na nedaleké louce, šly jsme se podívat za kozími maminkami. Mají jich tu sedm a my si, poté, co jsme jim dali pár rohlíků, mohli jednu zkusit podojit. Jmenovala se Lily a ochotně stála na svém dojícím místečku, chroupajíc zrní, zatímco děti s pomocí paní chovatelky dojily. Všem to šlo parádně, jistě by se v zemědělství neztratili :) Jako památku na den plný zážitků každý od paní majitelky dostali záložku s věnováním, poděkovali jsme za milé přijetí a vrátili se stejnou cestou zpátky do Lesokruhu. Po cestě jsme potkali velký déšť a byli jsme moc rádi, že nás zastihl sedící pěkně pod střechou na kolečkách :)

Děkujeme všem, kdož dočetli až sem, a nemáte-li to přes půl republiky, vřele farmu v Lozicích doporučujeme (kontakty najdete i tady na webu).