Naše 3. třída při orání a setí svého políčka

Dej úrodu naší zemi,

a zachovej osení

na polích, štěpnicích,

lukách i vinicích.

Zachovej úrodu,

ochraň nás od hladu

odvrať od nás krupobití,

přívaly a hromobití,

by to naše obilíčko,

které je v poli nyníčko,

mohlo šťastně svůj vzrůst míti.

Odvrať od nás všecko zlé,

duši, tělu škodlivé.

Mor, hlad, válku,

povodně,

nedopusť na děti nehodné.

Tato průpověď provázela třeťáky celou říjnovou epochou Ze zrna chléb. V průběhu celého měsíce se děti seznámily s různými druhy obilí, rostlinami rostoucími v oblasti polí i způsobem pěstování obilí.  Zjistily, co vše musí sedlák udělat, než obilí zaseje, jaké nástroje či nářadí k tomu potřebuje, jaká zvířata mu na statku pomáhají a jaký vliv mají přírodní živly na úrodu.

Když děti získaly potřebné znalosti, nezbývalo nic jiného, než je uplatnit v praxi.

Proto jsme se v neděli 23. října vydali na naše políčko do Zaječic, kde nás čekalo hodně práce. Ale protože se sluníčko pomalu dralo na podzimní nebe, na stole byl dobrý čaj, káva a napečené dobroty, sešli se báječní lidé, nikdo dlouho neváhal a s chutí jsme se pustili do práce.

Nejprve bylo nutné z pole odstranit plevel i s kořeny. K tomu nám pomohlo i přivezené nářadí (motyky, vidle, rýče, hrabičky…), kterého se zejména děti chopily s velkou radostí a nadšením. Největší zájem byl o vyvážení plných koleček plevelu na kompost. Z políčka bylo nutné odstranit i pařezy s kořeny. To byl úkol hlavně pro tatínky. Ti za vydatného povzbuzování svých ratolestí napjali své síly a brzy bylo políčko čisté.

Kousek políčka však zůstal zcela nepoorán, proto bylo nutné jej doorat. Stroje ani koníka či volka, jenž bychom zapřáhli, jsme neměli, proto nezbývalo, než opět napnout vlastní síly. Hlavní roli v tuto chvíli opět dostali tatínkové-siláci podporováni nadšenými dětmi. Zapřaženi do postroje se jali orby. Železný nůž se zakusoval do půdy a zanechával za sebou hluboké brázdy, z nichž opět bylo nutné vyndat plevel a kořeny. Děti tak měly jedinečnou možnost být součástí něčeho, co pro naše předky bylo zcela samozřejmé, a i pro nás dospěláky to byl mimořádný zážitek.

Po tomto výkonu jsme si dopřáli chvíli oddechu u dobrého oběda…..

Odpoledne jsme ještě políčko uvláčeli branami a pro tento den jsme měli hotovo a vydali se směrem ke svým domovům.

Na druhý den se děti do Zaječic vrátily s paní učitelkou, aby políčko osely zrníčky pšenice.

Všichni doufáme, že ze zrníček skutečně vzejde obilí a my se v létě budeme moci na políčko znovu vrátit….

Kateřina Bártová, maminka

Dodatek: A jak je možné vidět z fotografií (z 12. prosince) na konci galerie, pšenička už roste!