Farma, farma, farma

Doba školních výletů je tu a ani my se o něj ochudit nenecháme. Letos vyrážíme na farmu do Pěnčína u Jablonce nad Nisou. Máme teď nelehké období, děti marodí, ale i tak jsme pobrali tu hrstku statečných vytrvalců a vyrážíme vztříc dobrodružství.
Autobusem vyrážíme směr Pěnčínská farma, kde nám dělají obsáhlou prohlídku celé farmy, dozvídáme se, jak se vyrábí korále, kolik pomocníků musí princ poprosit aby princezně donesl nové korále za ty staré roztržené a ztracené. Jsme celí natěšení na zvířatka! Ano, už jdeme, slepice, kozy, lamy, ovce, stádo ovcí běžící proti nám, líní věpři trávící den v korytě plném jídla, pávi, kachny i krávy. Tolik zvířat na jednom místě a můžeme si na ně sáhnout! Jdeme do "školky", jsme v sedmém nebi z těch všech kůzlátek a selátek, která tam vidíme. A dokonce se tam jedno selátko zatoulalo ke kůzlátkům, prý je tam s nimi rádo a tak čas od času uteče od selátek ke kamarádům. Vidíme, čím nahrazují maminčiny cecíky, dokonce vidíme jedno vystrašené kůzlátko, které se zaseklo hlavičkou v pletivu a vyzýváme slečnu Denisu, ať zavolá pomoc. Slečna Denisa nám ukazuje farmu. Po dlouhé procházce jsme se zastavili na krátké video v obchůdku. Vypráví nám o výrobě kozího i ovčího sýra a dávají nám ochutnat, mňam ten ooovčíí! Už je čas jít do dílničky, vyrábíme náramky pro sebe i pro maminky z místních korálků, mezitím začíná pršet, ale to nevadí, vláček, kterým jedeme do Kittelova domu, má plachtu. Jízda je zábavná, plná krásných panoramat, mávajících lidí a našeho zpěvu. U pana Kittela se dozvídáme o bylinkách, které můžeme jíst, vidíme jak vypadají, dotýkáme se jich a ochutnáváme. Vyzkoušeli jsme čechřici, chutná jako bonbón. Vevnitř jsme viděli, jak se suší bylinky, kde se dřív vařilo a tak si procházíme, s panem Kittelem, celý dům. Jenže už je čas na oběd a my skoro padáme hlady, honem do vláčku a frrrr z kopce zpět do farmy na řízek s bramborem a kečupem. No a teď? Teď už přeci zpátky do školky...